Legislativa a povinnosti původců geodat

Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a o spisové službě

Výběr a předání GIS a prostorových dat je nutno provádět v souladu s § 3 a § 4 a § 7-15 Zákona a dle doporučení této metodiky. Prostorová data, která musí být vždy předložena příslušnému archivu k výběru, jsou vyjmenována v příloze č. 2. AZ, konkrétně se jedná o:

4. Dokumenty geodetické a kartografické, katastry nemovitostí

20. Dokumenty, které obsahují zásadní informace o

g) státních hranicích, územním členění státu, hranicích správních obvodů, symbolech státu a územních samosprávných celků, místních názvech a jejich změnách, o slučování a dělení obcí,

i) vývoji a stavu vědy a techniky,

k) vývoji a stavu dopravy a spojů,

l) územním plánování,

m) zásadních změnách a opatřeních v ochraně životního prostředí,

n) geologických a půdních průzkumech,

o) technickém rozvoji včetně patentů na významné vynálezy,

p) kulturních památkách a jejich údržbě, rekonstrukci a ochraně,

Klíčové části archivního zákona § 3 a § 4 a § 7-15

§ 3

(1) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají

a) organizační složky státu,

b) ozbrojené síly,

c) bezpečnostní sbory,

d) státní příspěvkové organizace,

e) státní podniky,

f) územní samosprávné celky,

g) organizační složky územních samosprávných celků, vytvářejí-li dokumenty uvedené v přílohách č. 1 nebo 2 k tomuto zákonu,

h) právnické osoby zřízené nebo založené územními samosprávnými celky, vytvářejí-li dokumenty uvedené v přílohách č. 1 nebo 2 k tomuto zákonu,

i) vysoké školy,

j) školy a školská zařízení s výjimkou mateřských škol, výchovných a ubytovacích zařízení a zařízení školního stravování (dále jen „školy“),

k) zdravotní pojišťovny,

l) veřejné výzkumné instituce,

m) právnické osoby zřízené zákonem,

(dále jen „veřejnoprávní původci“).

(2) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají za podmínek stanovených tímto zákonem také

a) obchodní společnosti a družstva s výjimkou bytových družstev, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu,

b) politické strany, politická hnutí, spolky, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, církve a náboženské společnosti, profesní komory, nadace, nadační fondy, ústavy a obecně prospěšné společnosti,

c) notáři, pokud jde o dokumenty uvedené v příloze č. 1 k tomuto zákonu,

(dále jen „soukromoprávní původci“).

(3) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále právní nástupci veřejnoprávních a soukromoprávních původců, jde-li o dokumenty, ke kterým měli tuto povinnost již tito původci.

(4) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií mají dále podnikatelé, kterým bylo uděleno státní povolení k provozování živnosti vedení spisovny (dále jen „koncese k vedení spisovny“), jde-li o dokumenty, ke kterým mají tuto povinnost veřejnoprávní původci, soukromoprávní původci nebo jejich právní nástupci a které byly veřejnoprávními původci, soukromoprávními původci nebo jejich právními nástupci těmto podnikatelům předány k zajištění odborné správy.

(5) V případě dokumentů v digitální podobě se jejich uchováváním rozumí rovněž zajištění věrohodnosti původu dokumentů, neporušitelnosti jejich obsahu a čitelnosti, tvorba a správa metadat náležejících k těmto dokumentům v souladu s tímto zákonem a připojení údajů prokazujících existenci dokumentu v čase. Tyto vlastnosti musí být zachovány do doby provedení výběru archiválií.

(6) Výběr archiválií provádí archiv podle své působnosti (dále jen „příslušný archiv“).

(7) Povinnost uchovávat dokumenty a umožnit výběr archiválií pro poskytovatele zdravotních služeb, kteří jsou veřejnoprávními nebo soukromoprávními původci, v případě zdravotnické dokumentace stanoví jiné právní předpisy upravující vedení a uchovávání zdravotnické dokumentace.

§ 4

Kritériem výběru archiválií je trvalá hodnota dokumentu vzhledem k

a) době vzniku,

b) obsahu,

c) původu,

d) vnějším znakům.

Výběr archiválií ve skartačním řízení

§ 7

(1) Výběr archiválií ve skartačním řízení provádí příslušný archiv z dokumentů veřejnoprávního původce, z dokumentů jeho právního předchůdce a z dokumentů soukromoprávního původce, má-li zřízen soukromý archiv.

(2) Výběr archiválií ve skartačním řízení provádí příslušný archiv z dokumentů soukromoprávního původce, požádá-li o to soukromoprávní původce.

(3) Skartační řízení je postup, při kterém se vyřazují dokumenty, jimž uplynuly skartační lhůty a jež jsou nadále nepotřebné pro činnost původce.

(4) Za řádné provedení skartačního řízení odpovídá původce nebo jeho právní nástupce. Tyto subjekty jsou povinny umožnit příslušnému archivu dohled na provádění skartačního řízení a výběr archiválií ve skartačním řízení.

§ 8

(1) Skartační řízení se provede v kalendářním roce následujícím po uplynutí skartační lhůty dokumentu. Skartační řízení může být po dohodě s příslušným archivem provedeno i později, pokud subjekt uvedený v § 7 odst. 4 dokumenty potřebuje pro další vlastní činnost.

(2) Skartační řízení se provádí na základě skartačního návrhu. Skartační návrh zašle subjekt uvedený v § 7 odst. 4 příslušnému archivu k posouzení a k provedení výběru archiválií.

(3) Skartační řízení se dále provede vždy před zánikem veřejnoprávního původce. Není-li toto možné, provede se výběr archiválií mimo skartační řízení.

§ 9

(1) Skartační návrh zpracovaný subjektem uvedeným v § 7 odst. 4 obsahuje

a) označení subjektu uvedeného v § 7 odst. 4,

b) seznam dokumentů navržených ke skartačnímu řízení a dobu jejich vzniku; jsou-li do výběru archiválií ve skartačním řízení zařazeny rovněž dokumenty vzniklé z činnosti původce, jehož je zpracovatel skartačního návrhu právním nástupcem, uvedou se tyto dokumenty s označením tohoto původce v seznamu samostatně.

(2) Prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti skartačního řízení a postupu při vyřazování dokumentů.

§ 10

(1) Na základě skartačního řízení příslušný archiv určí, do čí péče budou dokumenty vybrané jako archiválie náležet, a vyhotoví protokol o provedeném skartačním řízení.

(2) Protokol podle odstavce 1 obsahuje

a) soupis dokumentů nebo souborů dokumentů, které byly vybrány za archiválie,

b) označení archivu určeného podle odstavce 1,

c) soupis dokumentů, které lze zničit; soupis se nepořizuje, lze-li využít seznamu dokumentů navržených ke skartačnímu řízení podle § 9 odst. 1 písm. b).

(3) V případě, že subjekt uvedený v § 7 odst. 4 nesouhlasí s obsahem protokolu podle odstavce 1, může proti němu do 15 dnů ode dne doručení protokolu podat námitky ke správnímu úřadu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Podáním námitky je zahájeno správní řízení.

(4) Subjekt uvedený v § 7 odst. 4 může zničit dokumenty určené ve skartačním řízení ke zničení a uvedené v soupisu dokumentů podle odstavce 2 písm. c) po uplynutí lhůty pro podání námitek podle odstavce 3 a v případě podání námitek po ukončení řízení o námitkách.

Výběr archiválií mimo skartační řízení

§ 11

(1) Výběr archiválií mimo skartační řízení provádí příslušný archiv z dokumentů

a) soukromoprávního původce,

b) původce uvedeného v § 7 odst. 1, které neprošly skartačním řízením,

c) nabídnutých vlastníkem České republice nebo jinému zřizovateli veřejného archivu darem, ke koupi nebo do úschovy,

d) České republiky, které připadlo vlastnictví k nim odúmrtí,

e) nalezených.

(2) Výběr archiválií mimo skartační řízení prováděný podle odstavce 1 písm. a) a c) se zahajuje na žádost původce nebo vlastníka dokumentů. Na základě žádosti dohodne původce nebo vlastník dokumentů s příslušným archivem termíny, v nichž bude výběr archiválií mimo skartační řízení proveden; v případě zrušení původce, jeho vstupu do likvidace nebo při prohlášení konkurzu na původce požádá původce o výběr archiválií mimo skartační řízení neprodleně. Příslušný archiv si před provedením výběru archiválií mimo skartační řízení může od původce nebo vlastníka dokumentů vyžádat seznam dokumentů navržených pro výběr archiválií s uvedením doby jejich vzniku. Jsou-li do výběru archiválií mimo skartační řízení zařazeny rovněž dokumenty vzniklé z činnosti původce, jehož je zpracovatel skartačního návrhu, který je původcem podle odstavce 1 písm. a), právním nástupcem, uvedou se tyto dokumenty s označením původce v seznamu samostatně; obdobně se postupuje, jsou-li do výběru archiválií zařazovány dokumenty podle odstavce 1 písm. c).

(3) Výběr archiválií mimo skartační řízení podle odstavce 1 písm. b), d) a e) a v případech, kdy dojde k zániku původce bez právního nástupce, se provádí z moci úřední.

(4) Výběr archiválií mimo skartační řízení podle odstavce 1 písm. b) provádí archiv, který by byl příslušný k výběru archiválií ve skartačním řízení.

(5) Dokumenty uložené v muzeích, knihovnách, galeriích, památnících, veřejných výzkumných institucích a vysokých školách (dále jen „kulturně vědecké instituce“) v důsledku jejich akviziční a sbírkotvorné činnosti splňující kritéria podle § 4 a 5 nebo podle přílohy č. 2 k tomuto zákonu a vzaté do evidence archiválií se považují za archiválie vybrané mimo skartační řízení. Ustanovením věty první nejsou dotčeny povinnosti kulturně vědeckých institucí podle § 3, jedná-li se o dokumenty vzniklé z jejich činnosti.

§ 12

(1) Po ukončení výběru archiválií mimo skartační řízení vyhotoví příslušný archiv protokol o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení a určí, do čí péče budou dokumenty vybrané jako archiválie náležet. Byl-li výběr archiválií mimo skartační řízení proveden na žádost vlastníka dokumentu vybraného jako archiválie, lze tento dokument svěřit do péče archivu pouze se souhlasem tohoto vlastníka a na základě jeho přivolení s určením, do čí péče bude dokument náležet.

(2) Ustanovení § 10 odst. 2 se na obsah protokolu podle odstavce 1 použije obdobně.

(3) V případě, že původce nebo vlastník dokumentu nesouhlasí s obsahem protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení, může proti němu do 15 dnů ode dne doručení protokolu podat námitky ke správnímu úřadu na úseku archivnictví a výkonu spisové služby. Podáním námitky je zahájeno správní řízení.

Společná ustanovení k výběru archiválií

§ 13

(1) U dokumentů obsahujících utajované informace²⁾ lze k výběru archiválií předložit pouze dokumenty navržené k vyřazení a zničení; u ostatních dokumentů lze výběr archiválií provést až po zrušení stupně utajení. Výběr archiválií, u nichž nebyl zrušen stupeň utajení nebo nelze stupeň utajení zrušit, provádějí příslušné bezpečnostní archivy.

(2) U dokumentů obsahujících obchodní,³⁾ bankovní⁴⁾ nebo obdobné tajemství lze k výběru archiválií předložit pouze dokumenty navržené k vyřazení a zničení; u ostatních dokumentů lze výběr archiválií provést jen se souhlasem původce. Byl-li dokument vybrán jako archiválie, původce jej po výběru archiválií opatří doložkou, v níž uvede druh tajemství v dokumentu obsažený. Ochrana obchodního, bankovního nebo obdobného tajemství není vybráním dokumentů za archiválie dotčena.

(3) K výběru archiválií z dokumentů obsahujících osobní údaje a k jejich trvalému uchovávání se nevyžaduje souhlas fyzické osoby podle zvláštního právního předpisu.⁵⁾

(4) Při výběru archiválií jsou osoby provádějící výběr archiválií oprávněny vstupovat s vědomím původce nebo vlastníka dokumentu do objektů, na pozemky a do jiných prostor, pokud nelze výběr archiválií provést jiným způsobem. Jestliže vlastník dokumentu není vlastníkem objektu nebo pozemku anebo jiných prostor, kde se dokument nachází, lze do nich vstupovat jen se souhlasem jejich vlastníka.

(5) Původce, který nevykonává spisovou službu v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby, převede dokument v digitální podobě určený k výběru archiválií mimo skartační řízení do výstupního datového formátu stanoveného prováděcím právním předpisem a opatří ho metadaty stanovenými prováděcím právním předpisem podle § 19 písm. g), a to nejpozději při přípravě výběru archiválií mimo skartační řízení. Pokud dokument nelze převést do stanoveného datového formátu a opatřit ho metadaty, a to ani ve spolupráci s příslušným archivem, dokument jeho původce převede do analogové podoby.

(6) Dokumenty se předkládají k výběru archiválií příslušnému archivu bez ohledu na místo jejich uložení.

§ 14

(1) Zaměstnanci správních úřadů na úseku archivnictví a výkonu spisové služby, zaměstnanci archivů a jejich zřizovatelé jsou povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděli při výkonu činností podle tohoto zákona. Této povinnosti mohou být zproštěni příslušným správním úřadem na úseku archivnictví a výkonu spisové služby; zproštění musí být písemné s uvedením rozsahu a účelu. Povinnost mlčenlivosti stanovená zvláštními právními předpisy⁶⁾ tím není dotčena.

(2) Je-li zřizovatelem archivu právnická osoba, vztahuje se povinnost zachovávat mlčenlivost podle odstavce 1 na fyzické osoby, které se vzhledem ke svému zaměstnání, funkci nebo obdobnému postavení v této právnické osobě s chráněnými údaji seznámily.

(3) Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení služebního poměru, pracovněprávního nebo jiného obdobného vztahu.

§ 15

(1) Dokumenty vybrané jako archiválie a určené do péče archivu předá původce nebo vlastník dokumentu na základě protokolu o provedeném skartačním řízení nebo protokolu o provedeném výběru archiválií mimo skartační řízení určenému archivu. O předání se sepíše úřední záznam, jehož součástí je soupis předávaných dokumentů; u každého dokumentu v digitální podobě se uvedou údaje nutné pro jeho vyhledávání. Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti soupisu předávaných dokumentů v digitální podobě.

(2) Archiválie ve vlastnictví České republiky a archiválie ve vlastnictví územních samosprávných celků nebo jiných veřejnoprávních původců náležejí do péče veřejných archivů. Archiválie získané akviziční a sbírkotvornou činností kulturně vědecké instituce náležejí do péče této instituce.

(3) Archiválie v digitální podobě náležející do péče Národního archivu, Archivu bezpečnostních složek nebo státních oblastních archivů se ukládají v Národním archivu. Archiválie v digitální podobě náležející do péče ostatních archivů se v těchto archivech ukládají, je-li jejich zřizovatelům uděleno oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě. Není-li zřizovatel archivu držitelem oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě, archiválie v digitální podobě náležející do jeho péče se na základě písemné dohody zřizovatelů archivů uloží v Národním archivu nebo v archivu, jehož zřizovateli je uděleno oprávnění k ukládání archiválií v digitální podobě (dále jen „digitální archiv“). Neuzavře-li zřizovatel archivu dohodu o uložení archiválií, archiválie v digitální podobě náležející do jeho péče se uloží v Národním archivu. Příslušnost archivu, do jehož péče archiválie v digitální podobě náleží, není jejím uložením v Národním archivu nebo v digitálním archivu dotčena.

(4) Příslušný archiv může na základě žádosti původce vydat trvalý skartační souhlas na jím stanovený druh dokumentů, které lze zničit i bez výběru archiválií. Nedodrží-li původce podmínky stanovené v trvalém skartačním souhlasu, příslušný archiv může trvalý skartační souhlas zrušit z moci úřední. V případě zániku původce vydaný trvalý skartační souhlas nepřechází na právního nástupce.

Přehled právních předpisů k prostorovým datům

V České republice dosud chybí národní právní předpis, který by uceleně a systematicky zakotvil národní infrastrukturu pro prostorové informace. Vzhledem k mimořádnému významu prostorových informací navrhla Evropská komise zřídit Infrastrukturu pro prostorové informace v Evropském společenství, která má napomáhat tvorbě politik a činností s přímým nebo nepřímým vlivem na životní prostředí.

Obecná pravidla byla stanovena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/2/ES, o zřízení Infrastruktury pro prostorové informace v Evropském společenství (INSPIRE). Směrnice INSPIRE byla transponována v ČR zákonem č. 380/2009 Sb., kterým se mění zák. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, a zák. č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví. Ministerstvo životního prostředí touto novelou zřizuje Národní geoportál INSPIRE, který široké veřejnosti zpřístupňuje prostorová data týkající se alespoň jednoho z témat přílohy směrnice. Služby na geoportálu umožňují uživateli vyhledávat, prohlížet a stahovat data. V průběhu implementace principů směrnice INSPIRE do národního prostředí se potvrdilo, že je účelné rozšířit principy INSPIRE nad rámec 34 témat prostorových dat směrnicí INSPIRE řešených a na jejich základě pak národní infrastrukturu pro prostorové informace (NIPI) koordinovaně rozvíjet.

Tvorba, poskytování, správa, sdílení i využívání prostorových informací probíhá v současné době roztříštěně a bez dostatečné koordinace z centrální úrovně – chybí gestor. V ČR není k dispozici ucelený přehled existujících prostorových informací ani služeb nad nimi poskytovaných. V praxi dochází k opakovanému pořizování obdobných či dokonce stejných prostorových informací (duplicita). Na druhé straně některé významné prostorové informace chybí (např. informace o bytech). Neexistuje jednotná koordinace řízení kvality dat a služeb nad prostorovými daty. Většina právních předpisů neuvádí výslovnou povinnost ke zpracování, sdílení či poskytování prostorových dat, ale pouze zpracování informací. Je třeba respektovat závěry dokumentů vzešlých z dosavadních prací na Strategii rozvoje infrastruktury pro prostorové informace v ČR do roku 2020 (GeoInfoStrategie – usnesení vlády ČR č. 815 ze dne 8. října 2014) a rady expertů z oblasti geodezie a geoinformatiky, jakož i principy eGovernmentu a Smart Administration.Standardizaci a posun v této oblasti lze předpokládat od připravované Geoinfostrategie 2020+.

V oblasti prostorových dat musí být nejprve zřejmé politické zadání, které jasně označí subjekty veřejné správy, které budou odpovědné za koordinaci rozvoje, i míru zapojení soukromého sektoru. Technické řešení se v současnosti jeví jako poměrně jasné a v rámci digitalizace veřejné správy i proveditelné. Povinnost data sdílet a poskytovat není legislativně jednotně definována, respektive jednotlivé právní předpisy neužívají výslovně pojem sdílení nebo poskytování, i když obsah jejich ustanovení lze pod pojmy sdílení či poskytování do značné míry podřadit. Tato míra se u jednotlivých právních předpisů liší a je třeba nadefinovat, co se rozumí sdílením a co poskytováním.

Sdílení je zpravidla zajištění přístupu k datům a informacím pro více uživatelů nezávisle na sobě, při sdílení souborů např. modelem peer–tu–peer, (Pozn.: rovný s rovným nebo klient-klient, jednotliví klienti/uživatelé spolu komunikují přímo; opakem je klient-server, kde klienti komunikují vždy s centrálním serverem), uživatelé mají možnost složky stahovat i nahrávat, bez nutnosti požádat o data jejich pořizovatele či správce.

Poskytovat znamená zejména dávat, skýtat – čili jednosměrná záležitost, kdy držitel dat předá jejich soubor dalšímu subjektu, ať už na žádost nebo ze zákona.

Je třeba konstatovat, že řada právních předpisů je těžko zařaditelných – např. RÚIAN (registr územní identifikace, adres a nemovitostí), zřízený zákonem č. 111/2009 Sb., o základních registrech. Jedná se o typický registr, který je na pomezí sdílení a poskytování dat. Převažuje názor, že v tomto případě dochází ke sdílení prostorových dat. V případě povinnosti poskytovat prostorová data veřejnosti se může jednat o právo na informace.

Právní předpisy z oblasti prostorových dat lze rozdělit na: klíčové, podpůrné a méně významné.

Klíčové právní předpisy – buď obsahují právní úpravu týkající se prostorových dat ve velké míře, obsahují duplicity či jiné zásadní problémy, které je třeba odstranit anebo naopak skýtají velký potenciál k dalšímu rozvoji NIPI, byť se (zatím) prostorovými daty nezabývají. To je např. zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (kompetenční zákon), jehož změna je nutná pro určení gestora za oblast prostorových dat a informací.

Podpůrné právní předpisy – obsahují alespoň nějakou úpravu týkající se prostorových dat či informací, resp. agendy s prostorovým potenciálem.

Méně významné právní předpisy – se prostorových dat a informací nedotýkají vůbec nebo jen velmi okrajově.

Většina právních předpisů neuvádí výslovnou povinnost ke zpracování, sdílení či poskytování prostorových dat, nýbrž pouze zpracovávání informací. V současné době jsou respektovány závěry dokumentů vzešlých z dosavadních prací na Strategii rozvoje infrastruktury pro prostorové informace v ČR do roku 2020 (GeoInfoStrategie), rady expertů z oblasti geodézie a geoinformatiky, vč. principů eGovernmentu a Smart Administration.

Analýza klíčových právních předpisů

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy (tzv. kompetenční zákon) právní předpis, rámcově stanovuje působnost jednotlivých ministerstev, obsahuje zásady, které se vztahují na všechny ústřední správní úřady. Neupravuje způsob tvorby prostorových dat a informací, správu prostorových dat, podmínky poskytování či sdílení.
Jde o jeden z klíčových právních předpisů ČR, kde by bylo vhodné jasně vymezit odpovědnost některého z ministerstev za oblast národní infrastruktury pro prostorové informace s ohledem na potřebu alokovat pro tuto problematiku potřebné finanční prostředky ze státního rozpočtu.

Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví vymezuje jednotlivé zeměměřické činnosti, které jsou buďto samy o sobě pořizováním či zpracováváním prostorových dat nebo s prostorovými daty souvisí. Zákon upravuje práva a povinnosti při výkonu zeměměřických činností, konkrétně v § 6 ukládá povinnost ke sdílení a poskytování prostorových dat, dále upravuje ověřování výsledků zeměměřických činností a geodetické referenční systémy a státní mapová díla.

Vyhláška č. 31/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví. Jde spíše o technickou normu stanovující podmínky správy a poskytování prostorových dat ve veřejném zájmu orgány státní správy na úseku zeměměřictví. Z hlediska úvah o budoucí podobě národní infrastruktury pro prostorová data je možné využít tohoto prováděcího předpisu a doplnit další podrobnosti ohledně formy poskytování dat, rozšiřování dat apod.

Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, gestorem je Ministerstvo zemědělství. Je třeba se zaměřit na lepší využití prostorových dat pořízených v rámci pozemkových úprav a dále nevyužívaných a nesdílených.

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních. Jako nutné se jeví přijetí nařízení vlády specifikující prostorová data a informace a nakládání s nimi dle § 14a tohoto zákona a v rámci NIPI počítat se začleněním tohoto registru, který je naplněn a jehož data by mohla sloužit jako podklad pro další činnost veřejné správy. Ke zvážení je, zda má být registr ze zákona veřejný či neveřejný.

Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Zásadní právní předpis v oblasti evidence nemovitostí s výraznými soukromoprávními dopady a definicemi pojmů pozemek, parcela, budova apod.

Vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška).
Vyhláška č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí.

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích. Jako nutné se jeví přijetí nařízení vlády specifikující prostorová data a informace a nakládání s nimi dle § 14a tohoto zákona a v rámci NIPI počítat se začleněním tohoto registru, který je naplněn a jehož data by mohla sloužit jako podklad pro další činnost veřejné správy. Ke zvážení je, zda má být registr ze zákona veřejný či neveřejný.

Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon. Zásadní právní předpis v oblasti evidence nemovitostí s výraznými soukromoprávními dopady a definicemi pojmů pozemek, parcela, budova apod.

Vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška).
Vyhláška č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí.

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), má vazbu na řadu obecně závazných právních předpisů. Stavební zákon je klíčovým právním předpisem pro oblast prostorových dat, avšak jeho právní úprava z hlediska sdílení či poskytování dat a informací je zcela nedostatečná. S ohledem na digitalizaci veřejné správy a princip Smart Administration, stejně jako na princip obíhání dat, nikoli občanů, je třeba přijmout odpovídající změny, které umožní maximální využití prostorových dat pořizovaných v jednotlivých procesech dle stavebního zákona. U geometrických plánů, které se v některých případech řízení předkládají, existuje jejich další využití, kdy na jejich podkladě dochází ke změně v katastrální mapě. Dokumentace skutečného provedení stavby naproti tomu žádné další využití v současné době nenachází a prostorová data, která byla pro tyto účely pořízena, tak zůstávají ležet ladem.

Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Transponuje příslušné předpisy EU a upravuje zabezpečení práva na přístup k informacím o životním prostředí. Ve vztahu k prostorovým datům stanoví pravidla pro zřízení infrastruktury pro prostorová data pro účely politik životního prostředí a politik nebo činností, které mohou mít vliv na životní prostředí a zpřístupňování prostorových dat prostřednictvím síťových služeb na Národním geoportálu INSPIRE.
Zákon velice široce stanoví povinnost ke zpřístupňování dat, která pořizují povinné subjekty a která mají vztah k životnímu prostředí. Zavádí geoportál pod správou MŽP. Výsledkem je velice obsáhlý fond dat, která jsou ovšem značně nesourodá a uživatelsky poměrně nepřívětivá – v tomto objemu a rozmanitosti dat není zřejmě možné zpracovat je v jednotné struktuře, přesnosti, podrobnosti, což ani není cílem tohoto zákona. Pro účely zpřístupnění informací o ŽP a již pořízených prostorových dat je zřejmě právní úprava dostačující. Chybí požadavky na přesnost – v tomto objemu a při rozlišnosti povahy dat, která jsou zpřístupňována, ani není možné požadovanou přesnost specifikovat – pro jednotlivé povinné subjekty platí, že zpracovávají data tak, aby to primárně vyhovovalo jejich potřebám, nikoli tak, aby byla dále využitelná a zpracovatelná dalšími subjekty.

Analýza podpůrných právních předpisů

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Zákon neupravuje způsob tvorby prostorových dat a informací, ani správu prostorových dat, podmínky poskytování, sdílení či definici prostorového objektu. Tento zákon představuje lex generalis k řadě speciálních právních předpisů s ohledem na prostorová data a informace. V § 18 je obecná povinnost sledovat působení vlastní činnosti na životní prostředí a poskytovat informace. Vazby na související právní předpisy:

Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách
Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu
Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší
Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, obsahuje základní ustanovení/definice, např. nemovité věci, ohraničení prostorových objektů, jednotka, společné části, je však třeba sjednotit řadu definic. Neupravuje způsob tvorby prostorových dat a informací, správu, podmínky poskytování, sdílení apod.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vazby na související právní předpisy:

Zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí
Vyhláška č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška)
Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

V rámci dalších prací na GeoInfoStrategii bude vhodné oblasti prostorových dat a informací pro účely ochrany životního prostředí věnovat zvláštní pozornost, neboť jde o velice rozsáhlý soubor souvisejících prvků, které jsou již v současné době předmětem zpracování v různých resortních informačních systémech a mohly by společně tvořit jeden z pilířů rozvoje architektury NIPI.

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Vazby na související předpisy:

Zákon č. 358/2013 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí
Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech
Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon

Z hlediska prostorových dat a informací se u výše uvedených právních předpisů jedná o možnost, nikoli povinnost zpracovávat, poskytovat a sdílet data. Zpracování a předávání prostorových informací, právo na bezplatné využívání údajů katastru nemovitostí … Spolupráce s orgány státní správy dle výše uvedených právních předpisů by mohla být vedena nad prostorovými daty, která by byla předmětem systému NIPI.

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Vazby na související předpisy:

Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu
Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví
Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích

Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze – z hlediska prostorových dat a informací možnost nikoliv povinnost zpracovávat, poskytovat a sdílet data.

Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon). Zákon stanoví povinnost k vedení řady evidencí, které jsou převážně vedeny formou rejstříku bez návaznosti na prostorová data.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském (autorský zákon).

Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech. Zákon stanoví obecně legislativní podmínky fungování základních registrů.

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Upravuje pravidla pro poskytování informací povinnými subjekty.

Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon), který stanoví podmínky k zajištění připravenosti na krizové stavy, vč. zabezpečení závaznými geografickými podklady. S ohledem na specifičnost oblasti krizového plánování a řízení je otázka, do jaké míry je žádoucí/bezpečné zapojení do budoucí NIPI.

Legislativní analýze slouží výhradně pro potřeby této metodiky, není a ani nemůže být zcela vyčerpávající. Jejím cílem je shrnout současnou legislativu v oblasti prostorových dat, jejich sdílení, přenosu atp., aby tyto legislativně ukotvené možnosti mohly posloužit při přípravě této metodiky a zároveň v ní být rámcově zohledněny.